Ampér

V konferenci prezentováno 16.3.98
s titulkem: Amper a RKZ

Dobrý den,

přednáška o Palackém a RKZ, která proběhla 12.3. v rámci pásma
RUKOPISY VE VĚKU POČÍTAČŮ, zavdala podnět k pohledu na počátek 
minulého století s malou příchutí elektroniky.


Tam se setkáváme se zajímavou literární osobností.  Je jí Jean 
Jacques Ampére, syn ještě proslulejšího badatele v elektronice.
Narodil v Lyonu roku 1800, byl neúnavný cestovatel a zavítal také 
do Prahy. V roce 1834 vydal v Bruselu knihu "Literature et 
voyages", kde je pozornost věnována také Čechám
 - a jak jinak - i Rukopisům.

Sborník ČSAV Dnešní stav poznání z roku 1969 o Ampérovi
nereferuje, tož si dovolím zde ocitovat obsáhlejší část z jeho
zajímavé knihy:

"Je pozoruhodné, jak se český lid udržel v německém obklopení. 
Tento národ musí mít velkou energii a vitalitu, aby nebyl pohlcen 
cizí civilizací, která naň dotírá ze všech stran, a která jinde v 
Německu triumfovala.  Meklenbursko, Pomořansko, Branibory, 
Slezsko, část Saska, všechny tyto kraje byly kdysi obývány 
slovanskými kmeny. Slované založili a pojmenovali Drážďany a 
Berlín; všechny tyto kraje byly však poněmčeny.  Stopy starého 
jazyka zůstaly toliko v pojmenování míst; vzpomínky na národní 
minulost vyhynuly spolu s jazykem.

Naproti tomu v Čechách se jazyk zachoval; všichni vzdělaní lidé 
jej znají.  Dokonce i v Praze, ve velkém městě v srdci Německa (!)
na cestě z Drážďan do Vídně, jsem se podivil, když jsem se v 
ulicích setkával s lidmi, se kterými bylo možno lépe se dohovořit 
rusky než německy; a kdo by se byl dovedl optat na cestu toliko 
německy, riskoval, že ji najde jen s velkými nesnázemi.

       ................
       ................

"Čechy mají také svou národní poesii. Abychom se s ní seznámili ve 
větší míře, stačí vydat se v létě na procházku do pražských ulic,
kde prostí lidé zpívají od rána do večera.  Hudební instikt, v 
Čechách všeobecně rozšířený, udržuje a bez přestání obnovuje 
národní poesii. Avšak máme-li věřit svědectví domácího učence
(Ant. Müller - Časopis Společnosti Nár. Musea 1827 - srpen, 
str.72), tato poesie již není tím, čím byla kdysi v Čechách a čím 
ještě je u některých jiných slovanských národů; doba jejího květu 
již minula.  Naštěstí jedna starodávná památka dovoluje, abychom 
posoudili, čím byla kdysi. Pan bibliotekář Hanka uveřejnit v roce 
1819 (další vydání vyšlo v roce 1829) sbírku zpěvů ve 
 staročeštině, dosti odchylné -jak se zdá - od češtiny dnešní.
 Toto otištění originálního textu je prováděno překladem do 
 moderní češtiny a německou verzí, jež mi umožňuje seznámit s 
 touto poesií francouzské čtenáře.  Fragment rukopisu, jenž 
 tytozpěvy obsahuje, byl nalezen v klášteře (!) ve Dvoře Králové 
 pod hromadou starých papírů. Pochází patrně z let 1290 - 1310, 
 avšak většina zpěvů, jež obsahuje , je zřejmě starší. Mezi nimi 
 je jeden, ze všech nejpozoruhodnější, jež se jistě datuje z doby 
pohanské.  Jeho námětem je boj českých hrdinů proti křesťanským 
dobyvatelům, pravděpodobně proti Frankům.

Tento zpěv má drsný a hrdý charakter;  vyciťujeme z něho roznícení 
nenávisti, což je dobře v souladu s uvedenou dobou. V ostatních 
zpěvech zračí se podobný charakter, avšak ne tak výrazně. Ukázka z 
tohoto zpěvu poslouží tudíž k tomu, aby podala obraz i o 
ostatních. Podám z něho výňatek nejvýznamnějších míst."

Následuje překlad téměř celého Záboje. Je to překlad v próze, odlišný od
překladu Faurielova, který je prvním překladem Záboje do francouzštiny.