Beneš Heřmanov

Když český král Otakar I. pobýval s vojskem v Německu, kde válčil na straně Oty IV. Bavorského proti Filipu Staufovci, vtrhli Sasíci do Čech. Jejich porážku narychlo sestavenou domobranou pod velením Beneše Heřmanova líčí píseň "O pobití Sasíkóv". Událost se klade k roku 1204.




 Počíná sě kapitule šestmezcietmá třětiech knih o pobití Sasíkóv.



           Aj, ty slunce, aj, slunečko,

           ty li si žalostivo?

           Čemu ty svietíš na ny,

           na biedné lidi?

5          Kdě jest kněz, kdě lud náš braný?

           K Otě daleko zajel.

           Kto ny vrahóm vytrže,

           sirá vlastice?

           Dlúhým tahem Němci tahú.

10         A sú Němci Sasíci.

           Ot Zhorělských dřěvních hor

           v náše  krajiny.

           Dajte, nebožátka, dajte

           střiebro, zlato, zbožice.

15         Paky  vám vyžehajú

           dvory, chyžice.

           A vsěcko nám vyžehachu ,

           střiebro, zlato pobrachu,

           hovědce otehnachu,

20         dále k Troskám jdú.

           Netužte, kmetie, netužte!

           Juž vám travička vstává

           tako dlúho stúpaná

           cuziem kopytem.

25         Víte vence  z polských  kvetóv

           svému vyprostiteliu!

           Osenie sě zelená,

           proměnie sě vsě,

           Ruče sě proměníše .

30         Aj, ta Beneš Heřmanóv

           tajno lud v hromadu zve

           protiv Sasíkóm.

           Shlučechu sě kmetští ludie

           v lese pod Hrubú skalú

35         Vsiak za oružie jmě cep

           protivo vrahóm.

           Beneš, Beneš v přědu jede,

           za niem ves lud drážlivý.

           Pomstu, pomstu vola

40         vsěm Sasóm pleňúcím.

           Aj, ta hněvi uchvátichu

           krutosťú obě straně

           vzbúřichu sě v útrobách

           rozezlených muž,

45         rozohnichu zraky jejú.

           Vstanú kyji nad kyje,

           protiv sobě strašivo,

           kopie nad kopie.

           Srazistě tu obě straně,

50         jakž by les v les sě valil.

           Jak blesk hroma po nebi,

           tako blesk mečév.

           Vzezvuče skřěk hrózonosný,

           poplaši ves zveř leský,

55         vsě nebeská letadla

           až po třětí vrch.

           Rozléha sě po úvalech

           ot skalnatých hor

           tu ráz kyjév, tu mečév

60         jak kot vetchých dřěv.

           Tako stasta obě straně

           protiv sobě bez hnutia

           na zasazenú patú,

           na pevnú lýtkú.

65         Obráti sě Beneš vzhóru,

           kynu mečem na pravo,

           tamo sě síla hrnu;

           kynu na levo,

           i v levo búři sě síla;

70         ot zad na skalnatý lom,

           i z loma vsě kamenie

           na Němce vrhú.

           Ide pótka s chluma v rovňu.

           I by Němcém úpěti,

75         i by Němcém prnúti

           i pobitie jim!