"Raduj se a plesej Dvore dávný!
        Raduj se vůkol dědiny!
     Dnem památným jestiť nám den slavný,
        Den to šedých věkův hrdiny,
     Jenž vypudil vrahy z naší země,
     A vítězstvím oslavil své plémě:
        Silou s vlídností vykonaným,
        Vítězstvím v ty časy neslýchaným.

     Zpěvem nejprv při varytě zvučném,
        Kojil smutek pádu vlasti své,
     A rozohniv srdce v sboru hlučném
        Veškero to plemě k boji zve.
     A tu táhnou v lesa ukrytosti
     Na ty vrahy, na nezvané hosti:
        Bylyť prudké boje, vzteklý chvat -
        A vše vzmohl jeho těžký mlat.

     Takých činů více opěváno -
        Rozléhalť se v lidu jejich hlas -
     Později však v nepamět to dáno,
        Pomaluť vše hubí žravý čas.
     A ty zpěvy taký osud měly,
     Že se skryly pod Žižkovy střely,
        Zpěvy plny síly, zvuku, vděk
        Přespaly tu mnohý dlouhý věk.

     Pod Žižkovy střely v pevné věži,
        V blízku požehnané svatyně:
     A teď čtyřicátý rok nám běží,
        Co se objevily nevinně.
     A Europa už jich slávu hlásá,
     A nad jejich výtečností jásá.
        Ty Záboji pak tu pevně stůj,
        A město k vlastenectví povzbuzuj!"