16. září 1817. 

         V Králové Dvoře, v tajném temnu schován,
         tlí vzácný, slavný poklad začarován -
         a nezná nikdo slov tak čarotajemných,
         by vymknul poklad z vazeb tuho umučených;
         a skvost ten, zbraní chráněn, stále dlí,
         nepoznán, neoceněn v skrytu tlí.

         Jen někdy plamenem se rozněcuje,
         své děje strážným zbraním vypravuje,
         tu s bohatýry hárá ve krvavé hře,
         tu hláše vlasti čest a láskou k lidu vře,
         tu pěje lásky slast i neštěstí - 
         až zbraně jasem - žalem šelestí. -

         V tom ejhle! Ty jsi zočil tmavou kobku,
         ty, Bohem slán, jsi vstoupil v onu hrobku,
         a drahý skvost se rozkoší a blahem chvěl,
         když ve Tvé milé, požehnané ruce tkvěl,
         jenž rázem vazby jeho přervala,
         a vlasti, národu jej podala.

         Ó díky, díky Tobě, muži slavný!
         Ty's vrátil Čechům zpěvný věk jich dávný,
         Ty's hrdost národní v jich prsa opět vlil,
         Ty slávskou vlast jsi novou slávou sbohatil,
         Ty's odkryl nejbohatší poklad náš -
         a proto lásku, čest i slávu máš!

Václav Čeněk Bendl Stránický (24.10.1832 - 27.6.1870)   Kněz, humoristický spisovatel, básník.

Národní knihovna v Praze.   [sign. 54 E 2271]