Jan Lodl
Václav Hanka
1873
Dějepisný dárek pro mládež českoslovanskou.
78. Kterým věhlasným mužům českým přísluší název "buditelé národa".
Strana 150 až 152:
Václav Hanka

Václav Hanka narodil se v Hořiněvsi, vesnici blíže Král. Hradce (r. 1791). Otec jeho jsa rolníkem, ustanovil i syna svého k stavu rolnickému. Již co hoch býval v létě přidržován k rozličným rolnickým pracím a jen v zimě bývalo mu přáno, aby navštěvoval školu.
Než vzdor tomu učinil Hanka u školním učení takový pokrok, že nad jiné spolužáky své vynikal. Tato okolnosť a pak také ta, aby zachráněn byl před stavem vojenským, přiměly rodiče jeho konečně k tomu, že odhodlali se, aby dali synka svého na studie.
Byltě tehdáž již 16 let stár. Zpočátku studoval v Králové Hradci, odkudž pak do Prahy odebral se. V Praze jal se rozsévati mezi soudruhy svými símě národnosti české a dosáhl toho, že mnozí počali studovati soukromně mluvnici českou. Všecky vyšší školy byly tehdáž, počínaje od hlavních škol, německé, tak že, kdo na školách vzdělati se chtěli, museli se prvé přiučiti jazyku německému.
Tím stávalo se, že česká řeč u studujících jinochů bývala zanedbávána a že mnozí bohužel rodu svému odcizili se.
Hanka učiniv brzy v studiích řeči mateřské značný pokrok, sepsal prvé své literární pokusy. Dobrovský oblíbiv sobě nadějného jinocha, podporoval všemožně ušlechtilé snahy jeho. Studie své právnické dokonal Hanka ve Vídni. Když pak opět do Prahy navrátil se, vydal zde některé ze svých básnických plodů, z nichž mnohé až posud co národní písně zachovány jsou.
Meškaje po nějaký čas v Králové Dvoře na návštěvě, byl zde přátely svými upozorněn na staré listiny, které ve věži kostelní nalezaly se. Hanka počal pátrati.
A hle, brzy poštěstilo se mu, že nalezl tam neocenitelný poklad starověkého básnictví českého (r. 1817), jenž znám jest pod jmenem Králodvorský Rukopis.
Později daroval Hanka nalezené listiny českému museu.
Kralodvorský Rukopis vydán jest pak tiskem (r. 1818) a brzy po vyjítí byl i do jiných jazykův překládán, naleznuv uznání nejen u všech kmenů slovanských, nýbrž i u národů cizojazyčných.
Šťastný nálezce získal si všobecnou pozornosť.
Když pak snahou Hankovou a několika přátel jeho vstoupilo v život České Museum, věnoval mu Hanka všecku píli svou, byv ustanoven za ředitele sbírek literárních.
Více než po třicet let obětoval Hanka síly své tomuto ústavu a přilnul k němu s takovou láskou, že nepřijal čestného i výnosného povolání za profesora a bibliotekáře do Petrohradu.
Co spisovatel byl Hanka neunaveně činným.
Mnohé ze spisů jeho dočekaly se několikera vydání. Rok 1848 zavdal příčiny k tomu, že opustiv dráhu tiché činnosti své, počal působiti na roli politické. Súčastňoval se v poradách Národního výboru a byl mezi prvými zakladateli politického spolku Slovanská Lípa. V tomti roce, plném ruchu, počal též přednášeti co docent jazyk staroslovanský na universitě pražské.
Dočkav se v pozdním věku svém ústrků se strany nepřátelské, byl tím tak dojat, že od té doby počal chřadnouti, až konečně zemřel v domě musejním, kdež největší čásť blahočinného života svého strávil (r. 1861).
Jaké vážnosti zemřelý u národu svého požíval, dokazuje nejlépe ta okolnosť, že po celých Čechách smuteční slavnosti odbýván jsou. 

                   Utrhační jazykové
                      nepřátelstvím vedeni
                   ani život ušlechtilých
                      snah poškvrnit nelení.
                   Ctnosť však nelze zatemniti,
                      zakaliti lesk její;
                   kdo se o to přičiňují,
                      sami hanu svou sejí.

Lodl Jan   (16.5.1813 - 17.5.1892)   učitel, hudební skladatel, spisovatel

Dějepisný dárek pro mládež českoslovanskou.
Sestavil Jan Lodl, učitel a zatímní správce školy v Rokycanech. V Praze 1873. Nakladatel kněhkupectví: I. L. Kober. Počet stran 172.

Národní knihovna v Praze   [sign. 54 H 103]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná