Vydání Rukopisů

Antonín R. Svoboda
České vítězství nad Tatary
1946

Neznámý text rukopisů.

Vedle známého a napsaného textu rukopisů existuje ještě neznámý text podle soustavy praslovanských textů nepsaných, v pořadí praslovanské abecedy sestavený, jak byly sestavovány texty přednášené zpaměti. Před všeobecným rozšířením písma měli Praslované zvláštní soustavu k sestavování básní tak, aby si bylo lze zapamatovati co největší počet veršů. Takový zřec znal tisíce veršů a ty nemohly být skládány libovolně, nýbrž v pořadí praslovanské abecedy o 22 písmenech, které odpovídaly jak písmenům, tak i číslům. Byla to klasická abeceda magická a mystická. Každý verš začínal jedním písmenem. Podle tohoto systému lze rozpoznati verše praslovanské a verše pravé nebo nepravé. V těchto sestavách jest složena většina starých klasických děl literárních, které lze velmi snadno podle původního, jen zřecům známého a jimi ústně přednášeného textu rekonstruovat. Jaroslav začínal podle tohoto rekonstruovaného textu takto:


     1. Aj, zvěstuju pověst veleslavnou,
            o velikých půtkách, lítých bojech.
     2. Buďte pozorní a poslouchejte,
            nastojte a věnujte mi sluchu.
     3. Ve vlasti, kde Olomúc vévodí,
            jesti tamo hora nevysoká,
     4. Hostajnov se hora tato zove,
            Máti Boží divy tamtéž tvoří.
     5. Dlouho kraje naše v míru žily,
            dlouho hojnost mezi Iidem kvetla.
     6. Ej, než od východu bouře vzešla,
            vzešla pro dceř tatarského chána,
     7. Že ji křesťanský lid pro kamení,
            pro perly i pro zlato zabil.
     8. Sličná Kublajevna jako luna,
            slyšela, že země na západě,
     9. I že v zemích mnoho lidu žije,
            rozhodla se poznat jejich mravy.
    10. Junů deset na nohy hned skočí
            i dvě děvy ji ku doprovodu.
    11. K cestě připravili čeho třeba,
            nasedali pak na rychlé koně,
    12. Lehce jeli tam, kam slunce spěje.
            Jako zoře po jitru se stkvěje,
    13. Má-li vyjít nad mraky a lesy,
            tak se dcera Kublajeva chána
    14. Nádherou i svojí krásou stkvěla,
            ňadra, hrdlo obnažená měla.
    15. Oblečena byla v zlatohlavě,
            věnčena kamením i perlami.
    16. Podivili Němci se té kráse,
            záviděli bohatství jí velmi.
    17. Rozhod1i se sleďovati dívku,
            vyrazili na ni mezi stromy,
    18. Směle zabili ji, oloupili.
            Když uslyšel Kublaj, chán tatarský,
    19. To že dceři jeho udělali,
            sebral vojska po všech krajích širých,
    20. Ubíral se tam, kam slunce spěje.
            Když slyšeli králi na západě,
    21. V jejich zem že tatarský chán spěchá,
            navzájem se ihned uradili,
    22. Že by velká vojska každý vyslal,
            aby proti němu polem táhla.
    23. A na rovině se rozložili,
            rozložili, chána zde čekali... atd.

Praslovanská abeceda (azbuka) vypadala takto:

1 - A - Az, 2 - B - Bukí, 3 - V - Veda, 4 - H - Hlahol, 5 - D - Dobro, 6 - E - Est, 7 - Ž - Život, 8 - S - Slovo, 9 - I - Iže, 10 - J - Jati, 11 - K - Kako, 12 - L - Ludi, 13 - M - Místiti, 14 - N - Nač, 15 - O - On, 16 - P - Pokoj, 17 - R - Rci, 18 - S - Slovo, 19 - T - Tvrdo, 20 - U - Učí, 21 - V - Vuk, 22 - Ž - Život. Písmena značila současně také čís1a veršů.

Jakmile bylo lze rukopisy psáti, přestávalo se používati systému abecedního a básník si mohl dovoliti volnost v rýmu i verši. Nebyl více omezován soustavou mnemotechnickou, která byla nezbytná, dokud písma nebylo. Pro naše účely jest však tato okolnost velmi důležitá, neboť jest jedním z důkazů, jimiž se dá starobylost i slovanský původ četných literárních děl dokázati. V RKZ vidíme, že od soustavy abecední při napsání RKZ bylo upuštěno, a že bylo použito svobody a volnosti, kterou písmo dovolovalo. V praslovanském uspořádání byly původně složeny také velké zpěvy orientální, hlavně indické, jako jsou vedy, upanišády, Bhagavatgita, žalmy, knihy starozákonné a jiné, klasické básně, považované za neslovanské, hlavně domnělé básně staroněmecké z doby, kdy Němci vůbec neexistovali. (Ku př. Píseň o Nibeluncích, jednající o potření Němců na dvoře moravského krále Kocela v Ostřihomě.)

České vítězství nad Tatary
Napsal Antonín Richard Svoboda. S 13 vyobrazeními a 7 mapkami. Snímky a mapy autor. Vyšlo roku 1946. Tiskla a vydala Hanácká knihtiskárna a.s. grafická a vydav. v Olomouci. Vydání I. Cena brož. 35 Kčs. Formát 20 x 14,5 cm. Počet stran 104 + příloha (mapa).

Městská knihovna v Praze [sign. GC 16116]