Aj, Vltavo, proč kalíš svou vodu,
         proč kalíš svou vodu stříbropěnnou?
         Příliš zlá tě rozvířila bouře,
         sesuvši se mrakem s širých nebes,
         opláchnuvši hlavy hor zelených,
         vyplavivši zlatopískou hlínu?

         Kterak bych své vody nekalila,
         když se sváří spolu rodní bratři,
         rodní bratři o statky po otcích;
         vadí se tak krutě mezi sebou
         prchlý Chrudoš na Otavě křivé,
         na Otavě křivé, zlatonosné,
         chrabrý Šťáhlav na Radbuze chladné,
         oba bratři, oba Klenovici,
         Tetvy Popela rod starobylý,
         který přišel se zástupy Čecha
         v tyto žírné kraje přes tři řeky.

         Přiletěla družná vlaštovice,
         přiletěla od Otavy křivé,
         usedla na rozložité okno
         v Libušině zlatém otců sídle,
         otců sídle, svatém Vyšehradě,
         bědovala, žalovala smutně.

         Jak to její sestra uslyšela,
         rodná sestra v Libušině dvoře,
         poprosila vyšehradskou kněžnu,
         aby soud na právo shromáždila
         a pohnala oba její bratry
         a je obyčejem posoudila.

         Rozkázala kněžna vyslat posly:
         k Svatoslavu od Libice bílé,
         tam, kde mladé doubraviny bují,
         k Litoboru z Chlumu Dobroslava,
         tam, kde Labe Orlici vypíjí,
         k Ratiboru od hor krkonošských,
         tam, kde Trút kdys zhubil zlého draka,
         k Radovanu z Kamenného Mostu,
         k Jarožíru od Brd vodohojných,
         k Střeziboru s neplodné Sázavy,
         k Samorodu se Mže stříbronosné,
         ke všem kmetům, lechům a vládykám
         i k Chrudoši a k Šťáhlavu bratřím,
         znesvářeným o otcovské statky.

         Když se sešli leši a vládyky
         na Vyšehrad, (Libušino sídlo),
         předstoupili všichni podle stáří.
         Vyšla kněžna v běloskvoucí říze
         na stolici otců v slavném sněmu,
         (a s ní přišly) dvě učené dívky,
         seznámené s právnim obyčejem:
         Jedna drží desky, symbol práva,
         druhá meč, jenž trestá všechny křivdy,
         před nimi žhne plamen pravdozvěstný,
         u jich nohou voda svatočistná.

         Mluví kněžna s otcovského stolce:
         "Moji kmeté, leši a vládyky!
         Hle, zde bratřím najděte, co právo,
         kteří spory mezi sebou vedou
         o dědictví, o statky po otcích.
         V zvyk, daný od bohů věkohojných,
         zda jim budou pospolitě vlásti,
         či zda rozdělí se rovnou měrou?
         Moji kmeté, leši a vládyky!
         Nalezněte dle mých výpovědí,
         jestliže jste s nimi srozuměni;
         pakliže však máte jiný názor,
         ustanovte pro ně nález nový,
         by porovnal rozvaděné bratry."

         Klaněli se leši a vládyky
         a počali tiše hovořiti,
         hovořiti tiše mezi sebou,
         z výpovědí volit tu či onu.
         Vstal Litobor s dobroslavské hůrky,
         jal se tato slova promlouvati:

         "Slavná kněžno na otcovském stolci!
         Výpovědi tvé jsme uvážili,
         shromažď, prosím, hlasy svého lidu."
         I sebraly hlasy soudní děvy,
         - sbíraly je v posvátné osudí -
         a daly je lechům k vyhlášení.

         Vstal Radovan z Kamenného Mostu,
         jal se hlasy přehlížet a sčítat
         a výsledek prohlásil pak v národ,
         jenž se sešel na sněm pro rozsudek:

         "Oba rodní bratři Klenovici,
         Tetvy Popela rod starobylý,
         jenž přišel už s Čechovými pluky
         v tyto žírné kraje přes tři řeky,
         srovnají se takto o dědictví:
         Budou oba pospolitě vládnout."

         Povstal Chrudoš od Otavy křivé,
         rozlila se mu žluč po útrobách,
         vztekem se mu třásly všechny údy -
         máchl rukou, zařval jak tur zlostný:
         "Běda ptáčkům, k nimž se zmije vplazí,
         běda mužům, kterým žena vládne!
         Pro muže se mužská vláda hodí,
         prvorozenec má dědit statky!"

         S otců stolce povstala Libuše,
         řekla: "Kmeti, leši a vládyky,
         slyšeli jste tu mé pohanění.
         Sami si tu konejte dál soudy,
         už nebudu soudit vaše svády.
         Zvolte v sobě muže, jenž vám roven,
         jenž by vládna, soudil, jak vy chcete!
         Dívčí ruka má je na vás slabá."

         Vstal Ratibor od hor krkonošských,
         jal se tato slova hovořiti:
         "Nechvalno nám v Němcích hledat právo,
         naším právem jest obyčej svatý,
         přinesený kdys od otců našich
         v tyto (žírné vlasti od východu):
         Každý otec v boj svou čeleď vede,
         muži ořou, ženy domov strojí,
         a když zemře náčelník čeledi,
         děti statkem pospolitě vládnou,
         vládyku si vyvolíce z rodu,
         jenž jich dobro v sněmech slavných hájí,
         hájí s kmety, s lechy, vládykami."

         Vstali kmeti, leši a vládyky,
         stvrdili, že zákonný byl nález.

číslem prěgliedati - číselně zkoumati    pr'jide - přišel
dědiny - statky po předcích děděné       priletieše - přiletěla
děvě - děvy (duál)                       prokní - (každý) po řadě
glava čelědina - hlava čeledi            prvěnec - prvorozený syn
gore - hoře                              ptencem - ptáčkům
ima - jim (duál)                         rozvlajáše - rozčeřovala
iskať - hledati                          rúby - domácnost
jarý - vzteklý                           sborem - shromážděný
jě sě - jal se                           sbožie - majetek rodu
klaniechu - klaněli                      sebrastě - sebraly (duál)
ľútosť - zuřivost                        slyše - slyšel(a)
mutno - smutně                           svatocúdný - posvátný a očišťující
mútíši - kalíš                           tuča -mrak
nález - soudní rozhodnutí                utr - uvnitř
národ - lid                              vadíta - vadí (duál)
ot - otec, hlava rodiny                  věčina - usnesení
otné - otcovské                          věkožízný - věkohojný
pašú - orají                             vlásti - vládnouti
plky - zástupy                           vltoriečný - říčními
plzně-dlě - k blahu                      vnori - vplíží
počě - počal(a)                          vtorý - druhý
pognati - povolati                       výpovědi - (poradní) výrok
po želé - po přání                       za - příliš
pravda - přiznání práva                  zapodobno - slušno
poprava - soud                           zákon - zvykové právo