Převody Rukopisů

Starodávné básně rukopisů
Zelenohorského a Královédvorského
Podle čtení prof. Dr. Frant. Mareše
1934

Ukázka strana 62:

Tato báseň jeví něžné toužení milenčino po milenci, jenž jí posílá pozdravení ve způsobě kytice po potoku k ní plynoucí. Německý básník Goethe přeložil tuto píseň do německého jazyka, avšak pozměnil v ní pořadí řádek a tím i její původní smysl.

           VIII. KYTICE

     Věje větříček s kniežeckých lesóv,
     běže zmilitka ku potoku;
     nabiera vody v kovaná vědra.
     Po vodě k děvě kytice plyje,

 5.  kytice voná z viol a róží.
     I je sě děva kyticu lovit,
     spade, ach, spade v chladnú vodicu.
     Kda bych věděla, kytice krásná,
     kto tebe v kyprú zemicu sáze,

10.  tomu bych dala prstének zlatý.
     Kda bych věděla, kytice krásná,
     kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
     tomu bych dala jehlici z vlasóv.
     Kda bych věděla, kytice krásná,

15.  kto tě po chladnej vodici pusti,
     tomu bych dala vienek svój s hlavy.

Starodávné básně rukopisů Zelenohorského a Královédvorského
Podle čtení prof. Dr. Frant. Mareše vydal Dr. Václav Perek, předseda Čsl. společnosti rukopisné. V Praze 1934. Nákladem časopisu "Národní Republika". Knihtiskárna Zdeněk Binko, Praha II., Vodičkova .22. Cena Kč 5,-. Formát 19 x 14 cm. Počet stran 71.

Knihovna České společnosti rukopisné - Perkova knihovna [P-062]