Nevím, zdali platí komunistický zákon o stanném právu nebo jemu podobný.
Byl nesmlouvavý. Soud do 72 hodin, žádné odvolání, poprava od tří do
dvanácti hodin po vynesení rozsudku. V lepším případě doživotí. Politický
odpor splňoval podmínky pro nejvyšší trest. Komunisté zákon nikdy
nepřipomínali. V tichosti číhal. Kdo by visel první? Našel jsem dokument
schválený ÚV KSČ o nepřátelských osobách. Byly by zatčeny ihned po vyhlášení
výjimečného stavu. Tato verze je ze začátku roku 1989.
F. Adamík,
M. Auerová,
P. Bartoš,
R. Battěk,
A. Benčík,
V. Benda,
R. Bereza,
P. Blatný,
J. Bok,
J. Brejchová,
P. Brodský,
F. Bryňák,
J. Bucharová,
P. Cibulka,
J. Čarnogurský,
O. Černý,
M. Červenka,
E. Červinková,
L. Čivrný,
J. Danysz,
S. Devátý,
J. Dienstbier,
J. Dobrovský,
J. Doležal,
J. Domanský,
M. Drda,
V. Drda,
A. Dubček,
L. Duda,
M. Duray,
M. Dus,
T. Dvořák,
J. Exner,
J. Fiala,
M. Fialková,
M. Filipová,
M. Fišerová,
G. Gössel,
J. Gruntorád,
J. Hájek,
M. Hájek,
V. Hajný,
J. Hanzal,
V. Havel,
Z. Hejda,
L. Hejdánek,
J. Hiršal,
P. Holubář,
J. Hrábková,
T. Hradílek,
T. Hrách,
M. Hromádková,
M. Hübl,
Č. Huňát,
M. Chadima,
V. Chramostová,
M. Chromá,
H. Chromý,
J. Chudomel,
L. Ingr,
B. Janát,
V. Janisová,
L. Jankovcová,
M. Jelínek,
L. Jičínský,
I. M. Jirous,
I. Jirout,
J. Jírů,
M. Jungmann,
P. Kabeš,
V. Kabrna,
V. Kadlec,
E. Kadlecová,
I. Kachlík,
V. Kalina,
J. Kantůrek,
E. Kantůrková,
J. Kaplan,
J. Kiš,
I. Klíma,
H. Klímová,
J. Kolář,
V. Kolínek,
V. Komár,
M. Komárová,
F. Kopecký,
V. Kouřil,
V. Koutný,
P. Kozárek,
V. Kozlík,
E. Kriseová,
J. Krumpholc,
T. Křivánek,
M. Křížková,
M. Kubišová,
K. Kučera,
Z. Kulík,
V. Kural,
T. Kvapil,
V. Liberda,
L. Lis,
J. Litera,
J. Litomiský,
J. Lopatka,
K. Lukeš,
S. Machonin,
M. Machovec,
V. Malý,
E. Mandler,
L. Marečková,
A. Marvanová,
A. Masaryková,
V. Mencl,
J. Menzík.
R. Mihálik,
D. Mráz,
A. Navrátil,
V. Nedbálek,
D. Němcová,
P. Neuman,
J. Opat,
M. Palouš,
R. Palouš,
M. Pávek,
F. Pavlíček,
J. Pavlíček,
K. Pecka,
J. Petrová,
K. Petrovický,
P. Pithart,
B. Placák,
D. Plichta,
J. Plos,
P. Pospíchal,
L. Pošusta,
J. Proboštová,
L. Procházková,
Z. Prokop,
J. Průša,
J. Putík,
M. Reihert,
Z. Rotrekl,
J. Ruml,
J. Ruml,
V. Říha,
M. Říhová,
J. Seifertová,
J. Skalník,
R. Slánský,
V. Slavík,
D. Slávik,
K. Srp,
A. Stankovič,
F. Stárek,
J. Stehlík,
J. Stibicová,
Č. Suchý,
J. Svoboda,
A. Svobodová,
M. Sýkora,
J. Šabata,
A. Šabatová,
V. Šalda,
V. Šilhan,
L. Šilhanová,
M. Šimečka,
B. Šimon,
R. Šormová,
J. Špaček,
J. Štern,
J. Šternová,
O. Šulcová,
P. Šustrová,
D. Tatarka,
J. Tichý,
J. Topol,
J. Trefulka,
V. Trlida,
V. Tvrz,
M. Uhde,
P. Uhl,
J. Urban,
Z. Urban,
Z. Urbánek,
L. Vaculík,
M. Věchet,
O. Veverka,
F. Vodsloň,
J. Vohryzek,
A. Vondra,
L. Vydra,
O. Wichterle,
P. Záleský,
M. Zeman,
R. Zeman,
M. Zikmund.
Z nezávislých organizací, které byly u komunistů na indexu to jsou:
Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Jazzová sekce,
Demokratická iniciativa, Společnost T. G. Masaryka, Společenství přátel USA,
Kruh československo-polské solidarity, Nezávislá ekologická iniciativa,
České děti, Hnutí za občanskou svobodu, Iniciativa sociální obrany,
Československý helsinský výbor, Skupina nezávislých novinářů, Skupina
nezávislých spisovatelů.
Připomenu i charakteristiky některých disidentů:
Stanislav Devátý: obdivuje západní demokracii, buržoazní
pluralistický systém a iniciativu polské Solidarity. Odmítá současné státní
a politické zřízení. Podílí se na rozmnožování a rozšiřování nepřátelských
tiskovin, angažoval se v Jazzové sekci, iniciativně založil Společenství
přátel USA. Vzhledem ke své nepřátelské činnosti byl zvolen jedním z
mluvčích Charty 77 na rok 1988.
Václav Benda: je fanatickým stoupencem katolické církve a iniciátorem
zneužívání citů věřících proti socialistickému zřízení.
Ladislav Lis: jeho základní ideově politickou orientací je ostře
vyhraněný antikomunismus. Zpochybňuje politiku SSSR jako právního státu a
neguje socialistický vývoj. Je jednoznačně proti vedoucí úloze KSČ ve
společnosti. Ve svém politickém vývoji překročil hranici "reformního
komunisty", čímž si zabezpečil podporu emigrantských antikomunistických
center.
Marie Hromádková: i nadále se aktivně zúčastnuje činnosti Charty 77 a
zaměřuje se především na rozmnožování a rozšiřování nepřátelských
tiskovin.
Miloš Reichert: v politické oblasti se u něj projevuje tzv.
individuální moralismus. Od socialismu nečeká nic pozitivního a odmítá
jakékoli kompromisy.
Rudolf Battěk: nesouhlasí s výsledky Jalty a Postupimi. Hlásí se k
humanistické demokracii. Projevuje se u něj idealistické pojetí humanismu,
demokracie, lidských svobod a občanských práv, podporuje myšlenku "pravého
socialismu", buržoazního liberalismu a teorie elit.
Jana Šternová: rozšiřuje ilegální tiskoviny, podílela se na
finančních sbírkách na podporu pravicových elementů, plně se ztotožnila s
Chartou 77.
Eva Kantůrková: svoji aktivitou a zapojením do nelegálních skupin
vyjadřuje nesouhlas se socialistickým vývojem. Naplnění představ o ideálním
uspořádání společnosti bylo podle ní dosaženo v buržoazním Československu.
Její literární činnost je liberálního zaměření.
Václav Malý: je stoupencem militantního klerikalismu, pokouší se
diskreditovat ČSSR kritikou "porušování náboženských svobod".
Jiří Ruml: své životní poslání spatřuje v působení proti socialismu,
jako "společnosti bez perspektiv".
Nejstručnější provaz měl Václav Havel, kolegové disidenti, lze jen
smeknout: "... je militantní antikomunista, který usiluje o likvidaci
socialismu v ČSSR ..."
Militantní antikomunista = jedna šibenice, usilování o zničení sicialismu =
druhá, být rudým ani bych mu provaz nenamazal mejdlem ...
Zcela vážně jsem však vzpomínal, kde jsem podobný koncentrát zloby četl.
Zuzanka Koloušková mi kdysi ukazovala petice akademiků i lopat proti
uvěznění Angely Davisové v USA. Byly adresovány Americkému velvyslanectví.
"Lid" v nich hrozil americkému prezidentovi smrtí, jen co u nich zvítězí
socialismus. Zpěvačka Zdena Lorencová tehdy dokonce vydala oslavný singl.
Protože nebyla umělecky adekvátní skladba na druhou stranu, vylisovali ji
tam ještě jednou. Havlově charakteristice vévodila stručnost a hlavně
nenávist až z paty.
Listoval jsem hodně dozadu. Konečně: "Bestiálně a chladně registroval
zločince a jejich zločiny, rozpřádal své sítě jako obrovský ohyzdný pavouk,
veden jedinou myšlenkou: zničit všechno, zahubit a rozšlapat planoucí srdce
našeho lidu. Do obrovské pyramidy se vrší jeho zločiny spáchané na dělnících
našeho státu na celém mírovém táboru. Hnusná tvář starého kapitalistického
čachráře naplňuje člověka štítivým odporem. Je to pomocník lidických vrahů,
štěnice, doslova napitá lidskou krví."
Z tohoto podhoubí se zestručnila Havlova osoba v očích strany, podobně jako
dalších nepřátel. Tak psalo Rudé právo 26.11.1952 v souvislosti s Otto
Fischlem, který byl také militantním antikomunistou a hodlal zlikvidovat
socialismus v ČSR.
Po Listopadu jsem měl v ruce pytle na mrtvé. Byly igelitové a čtyři barvy:
sytě rudé, křídově bílé, černé a šedomodré. Šibenice byla v podstatě krátká
smyčka upevněná na háku ve zdi. Ve vedlejší cele - popisuji Pankrác - byla
páka podobna té, kterou se na díře spouštěla prkna na spaní. Kat by jí trhl
a pod nohama by nám povolila železná deska, jakou se na ulici přikrývá třeba
kanalizace. Spadli bychom asi o třicet centimetrů níž.
Na povrch vylézají bolševické akce Norbert a další. Soudruzi plánovali
internační tábory pro nepohodlné. Vím jen, že byly k expedici připraveny
seznamy členů Jazzové sekce. Možná by tato knížka měla mít záložku z pytlů
pro zavražděné. Jen tak by si každý mohl sáhnout - třeba před volbami.
* * * * * * * * *
Blíží se 5. duben 1993. Slíbil jsem přestat. Nestihnu krabici
magnetofonových kazet, které potřebují zvláštní přehrávač, sáček s
mikrokazetami, regál pásků a asi tak dva tisíce stran zpráv od analytiků.
Týkají se hlavně emigrace po Srpnu 68. Ani dodací listy od kurýrů
ambasád.
Věci nabírají obrátky. Během psaní telefonoval známý. Slyšel, že jsem byl
včera zastřelen v Karlovce. Projel jsem noviny. V Karlovce byl klid.
6. dubna začnu nepoužité materiály ničit. Nemám strach. Píši pro zapomnění.
© Karel Srp
© PRAGMA 1994