Výjimečné stavy - povolání Jazzová sekce

Karel Srp

(vydala PRAGMA, Praha 1994)


Kniha je volným vyprávěním Karla Srpa o období 1971-1989. Autor, předseda Jazzové sekce, svéráznou formou padni komu padni popisuje události doslova na kulturní frontě. Jazzová sekce, zprvu legální dobrovolná organizace, pak trpěná a nakonec pronásledovaná, v té době sdružovala tisíce příznivců nezávislého myšlení. Z uzavřené historie československé cesty k socialismu vyplývá, že Jazzová sekce byla nejpočetnější a nejdéle působící složkou proti komunistickému režimu. Vytvářela faktický odpor, měla síť tiskáren, které nebyly policií objeveny, vydávala knihy a časopisy ve velkých nákladech, měla vlastní evidenci, distribuci, účetnictví a legislativu, spolehlivé úkryty a napojení na cizinu. Dnes lze jen konstatovat, že to nebyly sabotáže v továrnách, puče v politických stranách, bouře na stadionech nebo vzpoury v ozbrojených silách, ale úporná činnost právě nezávislé kultury a myšlení, které přivodily Listopad. Pozdější odstranění představitelů těchto proudů jen potvrdilo pravidlo o revoluci, která požírá své děti. Kniha obsahuje dosud největší rejstřík osob, které v tichosti připravovaly Listopad 89 a obsáhlá je i unikátní fotodokumentace. Autor sice uvádí, že při automatickém psaní spoléhal jen na paměť, avšak je zřejmé, že sáhl hezky hluboko do trezorů.

Karel Srp (nar. 18.1.1937), dělník, technik, výzkumný pracovník, úředník, redaktor, vězeň, pracovník v zemědělství, nezaměstnaný, ředitel odboru knižní kultury na Ministerstvu kultury ČR, znovu nezaměstnaný. Spolupracoval při Mezinárodním jazzovém festivalu (tiskové středisko), v redakční radě Melodie, přispíval do časopisů Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue aj. V roce 1969 signatář žádosti o povolení Jazové sekce. Od roku 1971 člen výboru (místopředseda, předseda). Odpovědný redaktor všech tiskovin Jazzové sekce, dramaturg Pražských jazzových dnů atd. Člen revizní komise Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO. Uvězněn spolu se členy výboru (1986-1988). Po propuštění signatář mnoha peticí proti komunistickému režimu. Zakládající člen Hnutí za občanskou svobodu. Byl na seznamu osob určených k likvidaci v případě vyjímečného stavu. Přesvědčením demokrat. Dnes předseda dobrovolné kulturní organizace ARTFORUM - Jazzová sekce.

Strana 160 až 163:

Kdosi mne pozval na schůzku. Pak jsem tuto osobu již nikdy neviděl. Ukázal mi dokumenty o známém v parlamentu. Vázací akt, přehled cest do zahraničí předem projednaných s vnitrem, krycí jméno a stručný obsah podávaných zpráv. Napadlo mne, že jde o falzifikáty. Jeho jméno nevyšlo v seznamech Necenzurovaných novin. Dokumenty byly pravé. Prominent se dokázal z rejstříku vymazat dříve, než redakce NN seznamy získala. Kolik podobných asi je.

196  JMEN

Nevím, zdali platí komunistický zákon o stanném právu nebo jemu podobný. Byl nesmlouvavý. Soud do 72 hodin, žádné odvolání, poprava od tří do dvanácti hodin po vynesení rozsudku. V lepším případě doživotí. Politický odpor splňoval podmínky pro nejvyšší trest. Komunisté zákon nikdy nepřipomínali. V tichosti číhal. Kdo by visel první? Našel jsem dokument schválený ÚV KSČ o nepřátelských osobách. Byly by zatčeny ihned po vyhlášení výjimečného stavu. Tato verze je ze začátku roku 1989.

F. Adamík, M. Auerová, P. Bartoš, R. Battěk, A. Benčík, V. Benda, R. Bereza, P. Blatný, J. Bok, J. Brejchová, P. Brodský, F. Bryňák, J. Bucharová, P. Cibulka, J. Čarnogurský, O. Černý, M. Červenka, E. Červinková, L. Čivrný, J. Danysz, S. Devátý, J. Dienstbier, J. Dobrovský, J. Doležal, J. Domanský, M. Drda, V. Drda, A. Dubček, L. Duda, M. Duray, M. Dus, T. Dvořák, J. Exner, J. Fiala, M. Fialková, M. Filipová, M. Fišerová, G. Gössel, J. Gruntorád, J. Hájek, M. Hájek, V. Hajný, J. Hanzal, V. Havel, Z. Hejda, L. Hejdánek, J. Hiršal, P. Holubář, J. Hrábková, T. Hradílek, T. Hrách, M. Hromádková, M. Hübl, Č. Huňát, M. Chadima, V. Chramostová, M. Chromá, H. Chromý, J. Chudomel, L. Ingr, B. Janát, V. Janisová, L. Jankovcová, M. Jelínek, L. Jičínský, I. M. Jirous, I. Jirout, J. Jírů, M. Jungmann, P. Kabeš, V. Kabrna, V. Kadlec, E. Kadlecová, I. Kachlík, V. Kalina, J. Kantůrek, E. Kantůrková, J. Kaplan, J. Kiš, I. Klíma, H. Klímová, J. Kolář, V. Kolínek, V. Komár, M. Komárová, F. Kopecký, V. Kouřil, V. Koutný, P. Kozárek, V. Kozlík, E. Kriseová, J. Krumpholc, T. Křivánek, M. Křížková, M. Kubišová, K. Kučera, Z. Kulík, V. Kural, T. Kvapil, V. Liberda, L. Lis, J. Litera, J. Litomiský, J. Lopatka, K. Lukeš, S. Machonin, M. Machovec, V. Malý, E. Mandler, L. Marečková, A. Marvanová, A. Masaryková, V. Mencl, J. Menzík. R. Mihálik, D. Mráz, A. Navrátil, V. Nedbálek, D. Němcová, P. Neuman, J. Opat, M. Palouš, R. Palouš, M. Pávek, F. Pavlíček, J. Pavlíček, K. Pecka, J. Petrová, K. Petrovický, P. Pithart, B. Placák, D. Plichta, J. Plos, P. Pospíchal, L. Pošusta, J. Proboštová, L. Procházková, Z. Prokop, J. Průša, J. Putík, M. Reihert, Z. Rotrekl, J. Ruml, J. Ruml, V. Říha, M. Říhová, J. Seifertová, J. Skalník, R. Slánský, V. Slavík, D. Slávik, K. Srp, A. Stankovič, F. Stárek, J. Stehlík, J. Stibicová, Č. Suchý, J. Svoboda, A. Svobodová, M. Sýkora, J. Šabata, A. Šabatová, V. Šalda, V. Šilhan, L. Šilhanová, M. Šimečka, B. Šimon, R. Šormová, J. Špaček, J. Štern, J. Šternová, O. Šulcová, P. Šustrová, D. Tatarka, J. Tichý, J. Topol, J. Trefulka, V. Trlida, V. Tvrz, M. Uhde, P. Uhl, J. Urban, Z. Urban, Z. Urbánek, L. Vaculík, M. Věchet, O. Veverka, F. Vodsloň, J. Vohryzek, A. Vondra, L. Vydra, O. Wichterle, P. Záleský, M. Zeman, R. Zeman, M. Zikmund.

Z nezávislých organizací, které byly u komunistů na indexu to jsou: Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Jazzová sekce, Demokratická iniciativa, Společnost T. G. Masaryka, Společenství přátel USA, Kruh československo-polské solidarity, Nezávislá ekologická iniciativa, České děti, Hnutí za občanskou svobodu, Iniciativa sociální obrany, Československý helsinský výbor, Skupina nezávislých novinářů, Skupina nezávislých spisovatelů.
Připomenu i charakteristiky některých disidentů:
Stanislav Devátý: obdivuje západní demokracii, buržoazní pluralistický systém a iniciativu polské Solidarity. Odmítá současné státní a politické zřízení. Podílí se na rozmnožování a rozšiřování nepřátelských tiskovin, angažoval se v Jazzové sekci, iniciativně založil Společenství přátel USA. Vzhledem ke své nepřátelské činnosti byl zvolen jedním z mluvčích Charty 77 na rok 1988.
Václav Benda: je fanatickým stoupencem katolické církve a iniciátorem zneužívání citů věřících proti socialistickému zřízení.
Ladislav Lis: jeho základní ideově politickou orientací je ostře vyhraněný antikomunismus. Zpochybňuje politiku SSSR jako právního státu a neguje socialistický vývoj. Je jednoznačně proti vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Ve svém politickém vývoji překročil hranici "reformního komunisty", čímž si zabezpečil podporu emigrantských antikomunistických center.
Marie Hromádková: i nadále se aktivně zúčastnuje činnosti Charty 77 a zaměřuje se především na rozmnožování a rozšiřování nepřátelských tiskovin.
Miloš Reichert: v politické oblasti se u něj projevuje tzv. individuální moralismus. Od socialismu nečeká nic pozitivního a odmítá jakékoli kompromisy.
Rudolf Battěk: nesouhlasí s výsledky Jalty a Postupimi. Hlásí se k humanistické demokracii. Projevuje se u něj idealistické pojetí humanismu, demokracie, lidských svobod a občanských práv, podporuje myšlenku "pravého socialismu", buržoazního liberalismu a teorie elit.
Jana Šternová: rozšiřuje ilegální tiskoviny, podílela se na finančních sbírkách na podporu pravicových elementů, plně se ztotožnila s Chartou 77.
Eva Kantůrková: svoji aktivitou a zapojením do nelegálních skupin vyjadřuje nesouhlas se socialistickým vývojem. Naplnění představ o ideálním uspořádání společnosti bylo podle ní dosaženo v buržoazním Československu. Její literární činnost je liberálního zaměření.
Václav Malý: je stoupencem militantního klerikalismu, pokouší se diskreditovat ČSSR kritikou "porušování náboženských svobod".
Jiří Ruml: své životní poslání spatřuje v působení proti socialismu, jako "společnosti bez perspektiv".
Nejstručnější provaz měl Václav Havel, kolegové disidenti, lze jen smeknout: "... je militantní antikomunista, který usiluje o likvidaci socialismu v ČSSR ..."
Militantní antikomunista = jedna šibenice, usilování o zničení sicialismu = druhá, být rudým ani bych mu provaz nenamazal mejdlem ...
Zcela vážně jsem však vzpomínal, kde jsem podobný koncentrát zloby četl. Zuzanka Koloušková mi kdysi ukazovala petice akademiků i lopat proti uvěznění Angely Davisové v USA. Byly adresovány Americkému velvyslanectví. "Lid" v nich hrozil americkému prezidentovi smrtí, jen co u nich zvítězí socialismus. Zpěvačka Zdena Lorencová tehdy dokonce vydala oslavný singl. Protože nebyla umělecky adekvátní skladba na druhou stranu, vylisovali ji tam ještě jednou. Havlově charakteristice vévodila stručnost a hlavně nenávist až z paty.
Listoval jsem hodně dozadu. Konečně: "Bestiálně a chladně registroval zločince a jejich zločiny, rozpřádal své sítě jako obrovský ohyzdný pavouk, veden jedinou myšlenkou: zničit všechno, zahubit a rozšlapat planoucí srdce našeho lidu. Do obrovské pyramidy se vrší jeho zločiny spáchané na dělnících našeho státu na celém mírovém táboru. Hnusná tvář starého kapitalistického čachráře naplňuje člověka štítivým odporem. Je to pomocník lidických vrahů, štěnice, doslova napitá lidskou krví."
Z tohoto podhoubí se zestručnila Havlova osoba v očích strany, podobně jako dalších nepřátel. Tak psalo Rudé právo 26.11.1952 v souvislosti s Otto Fischlem, který byl také militantním antikomunistou a hodlal zlikvidovat socialismus v ČSR.
Po Listopadu jsem měl v ruce pytle na mrtvé. Byly igelitové a čtyři barvy: sytě rudé, křídově bílé, černé a šedomodré. Šibenice byla v podstatě krátká smyčka upevněná na háku ve zdi. Ve vedlejší cele - popisuji Pankrác - byla páka podobna té, kterou se na díře spouštěla prkna na spaní. Kat by jí trhl a pod nohama by nám povolila železná deska, jakou se na ulici přikrývá třeba kanalizace. Spadli bychom asi o třicet centimetrů níž.
Na povrch vylézají bolševické akce Norbert a další. Soudruzi plánovali internační tábory pro nepohodlné. Vím jen, že byly k expedici připraveny seznamy členů Jazzové sekce. Možná by tato knížka měla mít záložku z pytlů pro zavražděné. Jen tak by si každý mohl sáhnout - třeba před volbami.

*  *  *  *  *  *  *  *  *

Blíží se 5. duben 1993. Slíbil jsem přestat. Nestihnu krabici magnetofonových kazet, které potřebují zvláštní přehrávač, sáček s mikrokazetami, regál pásků a asi tak dva tisíce stran zpráv od analytiků. Týkají se hlavně emigrace po Srpnu 68. Ani dodací listy od kurýrů ambasád.
Věci nabírají obrátky. Během psaní telefonoval známý. Slyšel, že jsem byl včera zastřelen v Karlovce. Projel jsem noviny. V Karlovce byl klid.
6. dubna začnu nepoužité materiály ničit. Nemám strach. Píši pro zapomnění.


©  Karel Srp
©  PRAGMA  1994