Jaroslav Ježek

Zahájení výstavy

V úterý 3. dubna v jednu odpoledne byla zahájena první ze série výstav ke 30. výročí vzniku Jazzové sekce. Je věnována Jaroslavu Ježkovi a potrvá až do konce dubna. Zahájení se zúčastnili senátorka dr. Moserová, ministři Dostál a Grégr, primátor Jan Kasl, řada poslanců a osobností z kultury. Ježkovy písně zazpívalo Divadlo Ve městě (chvílemi s ministrem kultury).

Těsně před zahájením přišel dopis od pana prezidenta:

Překvapen se dozvídám, že Jazzová sekce, později zvaná Jazzová sekce-Artforum, oslavuje už třicáté narozeniny. Rád bych všem, kteří se aktivně podíleli na její činnosti, vyslovil svůj obdiv a sympatii k jejich dlouhodobé a nesmírně důležité práci. Vždy jsem si ji vážil a byl jejím zastáncem, příznivcem a přítelem.
Podařilo se Vám vybudovat společenství lidí, které spojovala nejen láska ke stejnému typu hudby, ale i hlubší zájem o svobodnou kulturu a odpor k totalitnímu režimu. Zapsali jste se velmi významně a originálním způsobem do moderních dějin české kultury.
Blahopřeji,
Václav Havel

Organizátoři výstavy současně odeslali žádost Astronomickému ústavu v Ondřejově zda by některá z příštích objevených planetek mohla nést jméno po Jaroslavu Ježkovi. Každý, kdo během dubna navštíví výstavu a zapíše se do pamětní knihy bude považován za spolužadatele. Zdá se, že by hvězdy mohly být nakloněny.

Vernisáž navštívil také Salman Rushdie, který se zúčastnil 11. ročníku Festivalu spisovatelů. Jeho pobyt - dle tisku - byl co nejdůkladněji střežen tak, že "je hlídána každá jeho minuta".

Až na vernisáži se proslechlo, že žádost o ochranu spisovatele Salmana Rushdieho podala za Festival spisovatelů ve velké tichosti Jazzová sekce. V tichosti proto, že organizovala Rushdieho kroky včetně možných náhradních řešení. Proto byl Karel Srp s Rushdiem většinu času a jedině Jazzová sekce mohla dopisem ministru vnitra požádat o případné zrušení státem jistěných záruk. Rozsah ochrany odpovídal bezpečnosti Billa Clintona nebo papeže - možná ještě více. Celému světu je známo, že za zabití Rushdieho vyplatí jistá nadace téměř tří milióny dolarů - a v Praze se vraždí za desetinu této částky...

Ochranná služba České policie byla navíc vystavena obrovskému tlaku sdělovacích prostředků, pokusům o demaskování opatření apod. Svou práci však zvládla pohotově, elegantně, ale nekompromisně.

K trapnému zádrhelu došlo pouze při příjezdu před hotelem. Reportérka České televize totiž neuměla anglicky. Sdělila to až ve chvíli, kdy brala do ruky mikrofon a nárokovala si u pořadatelů překladatele. Neumět jazyk není ostuda, ovšem v tomto případě by si ani superangličtinář netroufl na tak nečekaný požadavek - nehledě na šok z přístupu veřejnoprávní ČT. Ochranka i pořadatelé začali o překot mluvit česky a hledat tlumočníka. To trvalo nekonečných deset minut, při kterých česky nemluvící Rushdie pochopil, že nastal nečekaný zmatek, určitě kvůli jeho bezpečnosti a logicky znervózněl. Situaci nakonec zvládl Pavel Dominik, který Rushdieho knihy výborně překládá již deset let. Otázky veřejnoprávní televize byly tak odborného kalibru, že s tou poslední ji Patrik Dominik i Karel Srp vyhodili.

Při vernisáži v Jazzové sekci si Salman Rushdie prohlédl výstavu, podepsal mnoho fotografií, jednal s vydavatelem své příští knihy a popovídal si s kýmkoliv. Srp vyprávěl, že jej v tlačenici na chodbě odchytil starší pán. Byl zoufalý a podle artikulace šlo o otázku života a smrti. Logicky Rushdieho.

Muž jen dokola opakoval: Teď to všechno záleží na vás - jen na vás. V ruce držel papír, který měl situaci dokumentovat. Karel Srp, který se podepsal Stanislavu Grossovi pod již zmíněnou žádost o ochranu pronásledovaného spisovatele šel do kolen. Onen muž na hraně života a smrti chtěl aby mu Salmon Rushdie namaloval ptáka. "Jsem ornitolog - teď to záleží jen na vás - jen na vás..." a mačkal bílý papír...

Opravdu jen z časových důvodů k tomu nedošlo: Telefonovaly totiž dvě osoby nejbližší panu prezidentovi: Anna Freimanová a Vladimír Hanzel: Pan Rushdie může navštívit pracovnu pana prezidenta a výstavu Jazzové sekce Mini Salon, která je na Pražském Hradě veřejnosti nepřístupná.

Salman Rushdie si na Hradě nechal vyprávět legendu o vzniku výstavy a všichni vzpomenuli George Orwella. Od žádného exponátu se nechtěl odtrhnout. Dostal katalog a jeden pro Jazzovou sekci podepsal.

V pracovně pana prezidenta byl bez sebe. Venku bylo krásné slunečné počasí a fantastický výhled na Prahu. Nedalo mu, aby nevyhlédl z otevřeného okna. Jeho nadšení vyvrcholilo. Po Nových Zámeckých schodech směrem ke Hradu právě stoupal prezidentský pár... Následovaly výkřiky a mávání zezdola nahoru a naopak. Kamila Kytková vše natáčela na kameru a dokument bude jednou k dispozici. Rushdie této příhody vzpomenul ještě večer před publikem Ypsilonky, kde měl skvělý galavečer.

Odletěl v pohodě ve středu 4. dubna po dvanácté hodině. Ochranka si nechala podepsat fotografii z jeho návštěvy před osmi lety - a vyfotila se i nyní. Prý přijede zas.

Karel Srp