Výše popsané jevy částečně souvisí s mythologickými a folklorními ,,oposity'', jež vyhledali pro slovanskou psanou i orální literaturu např. V.V. Ivanov a V.N. Toporov, ,,Slavjanskie jazykovye modeliruščie semiotičeskoe systemy, Moskva 1965. Protilehlé výrazy -- oposita -- jsou tu chápána trochu jinak než v obvyklejších jazykovědných pracích. Vznikají tu dvojice pojmů, z nichž první je vždy ,,kladný'', druhý ,,záporný'' a tak za sebou zpravidla následují i v textech. I tento jev přežívá dodnes, ale zdá se, že je v R uplatňován častěji a důsledněji. Tak byly sestaveny dvojice: 1) bozi dobří a zlí - v MV Bělboh. Černoboh tu není, ale zato ,,črnoknižník''. 2) štěstí - neštěstí: v R se vyjadřují spíše oposity ,,blaho - bieda'' i jinými. 3) život - smrt: markantně se jeví hlavně v Jar: ,,neroďte, bratřie, spěti v pahubu. Komu zdravie, komu drah živótek...'' a dále odpověď ,,kladného hrdiny''; pohynem-li žízňú .... smrt si bude Bohem zaměřena''. 4) sudý - lichý (četný - nečetný): tyto výrazy sice v našich textech jsou, též v MV ,,lichý'' - špatný a ,,lichota'', ale nevystupují v přímých protikladech. 5) pravý - levý: častá ,,formule'' - ,,v pravo - v levo'' je v Ol.Záb., Jar., v Čest. ,,stojá hory v pravo, stojá hory v levo'', v Ben. ,,kynu na pravo, kynu na levo; tedy velmi často, a ,,pravý'' je vždy na místě prvním. Proto i ,,pravda'' a ,,krivda'' v RZ (pravda po zákonu svatu - meč krivdy kárajúcí). 6) vrch - dol: Čest. ,,ež sě hory doli rozléhali; Ol. ,,s hóry dolóv'', Jel. ,,po horách, po dolinách''. Opět jsou ,,hory'' vždy jmenovány napřed. 7) nebe - země (podsvětí). Přímý doklad není, ale země mívá epitheta spíše nepříznivá =0pt
(chladný, syrý), kdežto nebe je ,,jasné'', ač i ,,búřúce'' a ,,vznojené''. 8) jih - sever: nedoloženo, nemluví-li se na Proužcích o úspěšném útoku na pražský Hrad ,,jižní branou'', jak se dohadoval Rutar . 9) východ - západ: s prvním souvisí ,,rané blaho'' v Čest., ,,na vzchodě jutro počínáše'', Jar., v Ol. ,,vzchod šerý''. Bojové akce začínají ráno při východu slunce; jeho ,,záchod '' značí též konec milování v lyrice RK. V Jar. by se zdálo, že tento protiklad je porušen, neboť Tataři jako zhoubci přicházejí ,,od východu'' (ale celé zlo vzniklo na západě, kde byla úkladně zavražděna Kublajevna). Po vítěz ství křesťanů hledí slunce od východu opět na šťastný mírový život. 10) moře - souše: nepadá pro nás v úvahu. 11) den - noc a 12) slunce - měsíc: obé pěkně v Záb. ,,dnem pod sluncem za nimi lúto, nocú pod lunú za nim lúto (opět pořádek ,,den - noc''). Noc má epitheton ,,temná'', zatmívající se'' aj. 13) jaro - zima: v Záb. ,,z Vesny po Moranu''; v Ben. je jaro symbolem štěstí a svobody; v Op. ,,v zimě, létě'', v Jar. je kontrast ,,jaro - jeseň''. 14) světlo - tma: viz výše; protiklad je ovšem i v křesťanství, v našem EJ málo světa ve vás jesti - ať temy vás nepostigú ''. V Jar. ,, v hustě tmě, večerní tma; ve Sbyh. přichází po nočním vraždění ,,rané slunce'' a ,,nová radost''. 15) bielý (červený) - černý: sem patří snad ,,bielý koníček'' proti ,,černému lesu''. Černý les, ščít, mrak a snad i rákos - trsť při pohanském věštění. 16) oheň - voda: bez násilností nelze tento protiklad v R vyvozovat. Je tu snad ,,chladná vodica'' jako nepříznivý živel v Kyt., a oheň, v němž dívka pálí loučky očekávajíc milého. Ale v RZ je jak oheň, tak i voda chápána jako živel ,,kladný'', očistný. 17) suchý - mokrý: bez dokladu, až na ,,syrou zemi'', viz výše. 18) svój - cuzí: zde ovšem je dokladů mnoho. Svój je v plném významu ,,vlastní, domácí'' proti ,,cizímu'', tj. německému. Nejpádněji doloženo v Záb. ,,vody uchvátichu množstvie cuzích i přenesechu své zvěst y na druhý břeh''. 19) blízký - daleký: v Jar. o Tatarech ,,blize bliz poplenichu vsie vlasti - citové opakování, ale tamtéž zlověstné ,,roj (tatarský) by slyšán ot daleka''. 20) muž - žena: Muži na prvním místě ve Sn, jestliže ovšem čtení ,,mužie pasú, ženy ruby (oděvy) strojá'' je správné. V =0pt
Lud. i jinde jsou muži jmenováni na prvním místě: kněz - knieni - dci; podobně v Záb. otčík - dietky, ženy, dietky, lubicě''. 21) starý - mladý: v Lud. ,,poslúchajte, staří, mladí'' - stáří vždy na prvním místě a přísluší mu úcta (rozenia dle svégo v LS). Tak i ,,starý Kyjev'' a ,,roda stara Tetvy Popelova''. 22) sakrální - světský: sem patří spor mezi Vratislavem a Věstoněm v Jar.; ostatně i ,,božský zákon'' v LS proti hrubým hmotným nárokům hrabivého Chrudoše. Patří sem i domácí víra a cizí násilnosti v Záb. a omluva Vojmírova v Čest., že odkládá oběť až po vyřízení ,,světských'' záležitostí. Samozřejmě jsou v Jar. stavěni křesťané proti pohanům jako strana, s níž pěvec sympatisuje. Výčet by se dal ještě rozšířit. 23) siemo - tamo: v RK se vyskytuje v tomto pořadí sedmkrát, lze zařadit i pod dvojici ,,blízký - vzdálený''. 24) jasná pohoda - bouře: velmi časté v RZ i v RK. 25) bohatství - chudoba: v epické poesii je bohatství chápáno jako přednost (v Lud.''kněz bohatý'') proti nemajetnosti lidu (v Čest. ,,posla kořist ludem''). 26) páni - chlapi, čeleď, sluhy, chasa, parob - v našich textech běžně. 27) mír - válka: vlasti v míře biécha - ot vzchoda búřa vstáše; v míře válku múdru ždáti v Lud. 28) směr příčný - podélný: ,,v přieč i v dél spevnichu drva'', Čest. 29) přední - zadní: v Ol. ,,po tvém slově pójdem.... buď v před, buď v zad''; za vícestvie v předě - v zádech Čest. 2x a 30) dobro - zlo, tj. ctnost a neřest, obé ovšem chápáno většinou ještě v předkřesťanském smyslu.