Nominativum se ovšem užívalo, jak jsme již viděli, po výtce jako podmětu, doplňku nebo přívlastku po sponě. Osvětlili jsme již rozdíly mezi vazbami ,,ty si parob'' nebo ,,vet ti zbraně '' proti ,,ač sě hrdinami zváti chcete'' a ,,dýmem jest nám velenie jeho''. V prvním případě jde o vlastnost trvalou, o celý předmět, ve druhém o něco pomíjivého nebo něco, co se týká je části objektu. Lze proto pokládat i ,,vazbu dvou nominativů'' za monopolní v R, jak je pro lidovou poesii samozřejmé. V EJ, památce knižní, je též instrumentál: ať syny světla jeste; jenže biéše papežem léta sego (ač zde se výslovně konstatuje, že tato hodnost byla přechodná). Nominativ je ve větě (Jidáš) ,,zloděj biéše'', vlastnost trvalá, a stejně jako ,,Anna bě tesť Kaipin'' a ,,kto jest syn člověč?'' V MPKV nominativy: onať je prúd...radost...žel; v PV ,,kéž jesm slavieček''. V RZK byl výčet již proveden.