Tato druhá část ,,tvarosloví - morfologie'' se jeví v RZ jako část první - skloňování: potkáme se s větší přesností a starobylostí tvarů, s důsledností jejich užívání a s větší archaičností syntaktických vztahů. Také námitky jsou podávány pod týmž zorným úhlem jako v předešlé kapitole a vycházejí hlavně z dokladovosti forem: zkoumání, zda ta nebo ona je doložena v ostatních stč. textech, bylo důležitější než třídění materiálu v systém. Uvidíme, že jak domnělé ,,hyperkorektní archaismy '', tak i ,,nedoložené neologismy'' mají při hlubším proniknutí k jádru věci své odůvodnění.